Můj první kontakt s otužováním sahá do mého dětství, zhruba do čtvrté třídy základní školy. V té době jsem byl celkem křehké dítě. Od narození jsem měl drobnou srdeční vadu, alergie a problémy s imunitou. Mé nedokonalosti tedy byly řešeny mnohými lázeňskými pobyty. Jeden tento pobyt byl však výjimečný a v i dnešní době bych neskutečně šťastný, kdybych na podobný pobyt mohl vyrazit se svými přáteli. V té době jsem byl vyslán na léčbu do Zlatých hor. Všude byla krásná příroda, jeskyně, čistý vzduch a také pevně daný režim. Jeden z léčebných principů bylo i otužování. V té době to však pro mě byl horor a připadal jsem si jak trestanec ve věznici, na kterého bachař stříká ledovou vodu, aby ho odvšivil. Naše opatrovatelky to však s námi mysleli dobře. Bohužel pro mě se to nějak zvrtlo a dostal jsem oboustranný zápal plic.
Po mnoha letech, která jsem hodně zasvětil sportu, jsem našel opět zálibu v regeneračních technikách a objevil kouzlo ledové vody. Na zážitek z lázní jsem již téměř zapomněl, a proto jsem se postavil nové výzvě čelem. Chladná sprcha tedy u mě měla pevně daný základ a já si užíval, jak se s ní dokážu poprat. Po nějaké době jsem však dospěl, že to chce novou výzvu. Přátelé mě tedy vytáhli na zamrznutý rybník a já i přes velké obavy překonal svůj strach a vlezl do ledu. Buď mám pro chlad vlohy, nebo jsem šílenec, ale už při svém prvním ponoru jsem si čupěl v ledu více než pět minut a nechtělo se mi vůbec ven. Následný pocit rozmrzání byl euforický a já chtěl víc. Osobně si myslím, že ta euforie byl moment, kdy jsem v sobě našel pro chlad lásku a zápal.
Svůj zápal jsem tedy přetavil v samostudium a nekonečné experimentování se svým vlastním tělem. Ve sprše, rybníku, nebo ochlazovacím bazénku po sauně jsem měl nutkání překonávat své limity. Chtělo to tedy i více informací a pátráním jsem se dostal až k metodě Wima Hofa. Jako správný nadšenec jsem na sobě metodu začal aplikovat a vzdělával se v této oblasti ještě usilovněji. Můj zápal se rozrostl ve velký plamen, který nešel uhasit a provedl jsem i experiment, ve kterém jsem WHM aplikoval 30 dní v kuse, bez jediného vynechaného dne a celé jsem to završil kurzem WHM metody vedeným Martinem Thámem, který je certifikovaným instruktorem.
Metodu jako takovou jsem na sobě aplikoval již delší dobu, před tímto měsíčním cyklem. Nikdy jsem však tuto metodu na sobě neaplikoval déle, než tři dny v kuse. Zároveň jsem se touto metodou pouze připravoval na vstup do ledové vody a nedával jsem tak důraz na její duchovní stránku. Během měsíčního cyklu jsem se tedy chtěl zaměřit více na svůj duchovní rozvoj, což se myslím nakonec i podařilo.
Během tohoto měsíce jsem se opravdu ponořil do sebe i do Wim Hofovi metody. Každý den jsem měl vyhrazených cca 30 minut na dechové cvičení a ledovou sprchu. Můžu říci, že již po týdnu jsem cítil značný nárůst v oblasti chladové rezistence. Již dlouhou dobu jsem byl otužilejším jedincem, ale nyní jsem dokázal chlad mnohem lépe přijmout a vlastně jsem si ho užíval. Zároveň jsem otužování již nebral jako boj, ale jako můj oblíbený rituál. Během dalšího týdne jsem se již prodýchával do hodně zajímavých stavů, tudíž jsem dlouhodobou pravidelností vybrousil i svou techniku dechového cvičení. Během aplikace WHM jsem se dokonce několikrát dostal do stavu, kdy mě při zádrži vypnulo. Je to stav, kdy hladina oxidu uhličitého v krvi dosáhne takové výše, že vás prostě uspí. Naštěstí naše tělo nemá sebevražedný mód, a proto sepne automatický mechanismus, tedy dýchání. Po několika málo nádeších se tedy opět dostanete k sobě. Přiznám, že jsem z toho občas byl trochu zmatený. Než jsem se o tomto principu totiž dozvěděl, tak jsem si prostě myslel, že jsem z té čiré relaxace jednoduše usnul. Tudíž i toto jsou stavy, které vás při Wim Hofově metodě můžou překvapit.
Tím největším vrcholem mé měsíční cesta však pro mě měl být WHM kurz. Kurz se konal v Praze a já byl již několik dní předem u rodiny v Liberci. Počasí sice bylo chvílemi uplakané, ale já si užíval chvíle pracovního volna. Ráno jsem se rozdýchal, zasportoval, dobře nasnídal a následně si užíval krás Liberce. V den kurzu jsem již svou rutinu vynechal a těšil se pouze na nové poznatky z kurzu. Shodou okolností, jsem však během cesty do Prahy měl nepříjemný rozhovor s bankovní poradkyní, která mě vytrhla z mého vyrelaxovaného módu. S odstupem času jsem za to rád, jelikož jsem měl možnost zažít něco, co bych v klidném emočním stavu nezažil. V daný okamžik jsem to však nesnášel úplně příjemně. Věděl jsem však, že kurz kvůli mně asi neposunou a tak jsem se snažil co nejrychleji uklidnit. K mému překvapení k tomu přispěla zajímavá „náhoda“. Při vstupu do budovy, ve které se kurz konal, jsem si všiml známé tváře. Byl to člověk, s kterým jsem se před dlouhou dobou poznal u svého prvního ledového ponoru. Toto setkání mě tedy vrátilo zpět do komfortnější zóny. Celkově kurz pod Martinem Thámem plynul velice organicky. Martin nám vysvětlil, že není úplně systematik a žádný kurz není stejný. Prý se nechává strhnout přítomným okamžikem. Postupně jsme se tedy seznamovali s Martinem, ale i ostatním členy skupiny a přicházeli pozvolným krokem k Wim Hofově filozofii.
První fází byla edukace. Bavili jsme se o účincích, o principu, o technickém provedení, ale i o halucinogenech a Wim Hofovi, jako o osobě. Druhou fází kurzu byly dechové techniky. V první řadě jsme si udělali jednoduchá dechová cvičení na rozdýchání a následně měl přijít ten pravý prožitek. Dechové cvičení podle postupů a metody Wima Hofa. Již delší dobu jsem toto cvičení provozoval, standardně jsem dělal i více kol než běžné tři, ale nikdy jsem nedýchal hodinu v kuse. Abych popsal techniku tohoto cvičení pro ty, kteří ji neznají, tak vám v rychlosti sepíšu jen hodně zkrácený postup.
- Nádechem ve svém těle vytváříte vlnu. Začínáte od spodní části břicha a naplníte celý svůj trup vzduchem až k hlavě.
- Výdech naplno vypustíte
- Opakujete zhruba třicetkrát
- Následně plně vydechnete a máte maximální zádrž
- Poté třicet sekund zadržujete vzduch v nádechu
- Opakujete standardně třikrát
Je to opravdu jen jednoduchý popis a technika jde ve finále více do hloubky. Pro základní přehled to však stačí. Tuto techniku naše skupina měla provádět zhruba hodinu a následovat měl ponor v ledu. Osobně jsem již po třetím cyklu cítil silné brnění rukou. To však byl teprve začátek. Během dalších cyklů jsem byl již v hluboké relaxaci a mravenčení prostupovalo celým tělem. Cítil jsem hodně silné uvolnění mého těla, ale zároveň mnou začínali prostupovat i různé emoce. Tou, kterou jsem poznal, bylo i odpuštění, které bylo spjaté s předcházejícím rozhovorem s bankéřkou. Nakonec jsem ztratil absolutní pojem o čase a během silného okysličení mého těla jsem se cítil jako rozpouštějící se želé, které se nedokáže pohnout. Ač to bylo zvláštní, tak byl pro mě tento pocit velmi příjemným. Po mnoha a mnoha cyklech, kdy jsem se celkem slušně sjel na svém vlastním dechu, přišla „konečně“ fáze tři, tedy začátek ledových ponorů. Během přípravy bazénku, kdy jsme nosili pytle s 150 kg ledu, jsme se dozvěděli i zajímavý fakt, kterým byla skutečnost, že jsme nedýchali jen hodinu, ale vzhledem ke zpoždění dodávky ledu přes hodinu a půl.
Ledová koupel byla připravená a my také. Do bazénku jsme vstupovali po dvojicích a naše Zlínská dvojka šla druhá. Měl jsem už zkušenost se zamrznutým rybníkem, ale tohle byla teda větší síla. V rybníce na vás totiž led nepůsobí v takovém množství a nesvírá vám hrudník, paže a celé tělo. V bazénku plném ledu to je prostě jinak. Zde je tedy práce s dechem opravdu důležitá. Čím rychleji ho zklidníte, tím příjemnější prožitek to pro vás bude.
Po výstupu z vody vám začíná tělem proudit chladná krev z konečků prstů a cítíte, jak vám chlad koluje po těle. Nyní je důležitá fáze rozehřívání, která je zároveň tou nejvíce euforickou. Nyní se vám v těle rozjíždí hormony štěstí a je to prostě zážitek, který umí vykouzlit úsměv na tváři. Horkou polévkou a společným sdílením jsme ukončili kurz a já si uvědomil jednu strašně důležitou věc.
Že i Wim Hofova metoda má své limity. Těmito limity je vlastně samotná metoda. Když jsem jí aplikoval, tak jsem dogmaticky dodržoval počty a časy a to mě jistým způsobem svazovalo. Na kurzu jsem po třetím cyklu přestal s počty, ale naslouchal svým pocitům, čím jsem docílil ještě zajímavějších výsledků. Tento postup mám ještě mnohokrát otestovaný ve vlastních podmínkách, což mě pouze utvrdilo v mém zjištění.
Wim Hofova metoda je za mě dobrou dechovou technikou pro začátek. Následně je však důležité zbavit se limitů a testovat i jiné dechové techniky, jako je například Soma metoda, Kapalabhati a další. Ve Sporthacking institutu na jedné takové také pracujeme a snažíme se v ní promítnout i nové vědecké poznatky spjaté právě i se zkoumáním Wima Hofa. Nebojte se tedy experimentovat a nacházet nové směry. Sám se k WHM rád vracím, ale zároveň rád poslouchám i svým pocitům a instinktům. Doporučuji tedy Wim Hofa aplikovat, ale zároveň i objevovat.
Mějte se hezky a překonávejte své limity,
Ahoj!
