Dvě třetiny z kavalírské výzvy jsou za mnou. Musím říci, že některé dny jsou náročnější a náročnější. Zároveň však zhruba od poloviny cítím velkou motivaci udržet předem nastavený standard. Kavalírská cesta se skládá ze 7. různých výzev, do kterých jsem se mohl zapojit samostatně nebo společně. Pokud se o výzvách chcete dozvědět více, tak si přečtěte jeden z mých předcházejících článků, kde svou cestu a challenge také popisuji.
„Odhodlání je největší motivací.“
Aktuální průběh
Musím se přiznat, že jsem se některé dny již musel lehce přemlouvat do některých činností jako je cvičení, nebo otužování. Obě tyto činnosti mi dávají smysl, dělám je rád, mám u nich vnitřní motivaci, ale i tak jsem několikrát u hrazdy, nebo ve sprše slyšel v hlavě ten pochybovačný hlas, který mi našeptával že bych mohl vynechat, ať se nepřetěžuji, a nebo útočila na mé rácio, které tuší, že můj výkonnostně zaměřený systém opravdu není dlouhodobě udržitelný. Naštěstí u mě vždy zvítězilo odhodlání překonat se, které mi je aktuálně tou nejlepší motivací.
Kde cítím hrdost
Co je však pro mě nedílnou součástí dne, tak je meditace a nebo výzva, kterou jsem si pojmenoval jako „VÝZVA POUSTEVNÍKA“. Jedná se tedy o výzvu číslo dvě – PŘEVEZMI KONTROLU (bez alkoholu, drog a sebeukájení) a výzvu číslo šest – ZKONCENTRUJ SVOU MYSL (meditace, afirmace, tvorba cílů a vizualizace). U obou výzev cítím právě tu narůstající kontrolu nad sebou samým, propojení s dlouhodobou vnitřní motivací, zvědomováním svých úspěchů a fyzickou harmonií. Už nyní zvažuji jakým způsobem v těchto výzvách budu pokračovat i po skončení této challenge.
Kde jsem mohl být důslednější
Již před začátkem této kavalírské cesty jsem avizoval, že mi nedává smysl v mém režimu výzva číslo 5., která je spojená s dostatkem tekutin a 5-ti denními porcemi ovoce a zeleniny. Tuto výzvu jsem vzdal skrz stravovací návyky, každopádně tekutin piji dostatek, tedy 3 až 6 litrů denně.
Další výzvou, o které jsem již psal je výzva číslo 7., která byla vlastně takovým digitálním detoxem. Z této výzvy jsem měl respekt a možná i tím, jsem jí velmi rychle porušil. Nebyl jsem prostě plně koncentrovaný a FAIL! se dostavil hodně rychle. Stále se však snažím omezovat používání onlinu na minimu.
Co mě však celkem mrzí, tak je výzva číslo 4. POMÁHEJ BLIŽNÍM. V této výzvě jde o to udělat každý den nějaký nezištný skutek, nějakou dobrou věc, někomu pomoci slovem, nebo skutkem. Tato výzva mi dávala motivaci především ve smyslu, kdy jsem chtěl dělat radost mé rodinně. V posledním týdnu, jsem však ztratil kontrolu nad svým časem, párkrát jsem si nezapsal svůj kavalírský protokol a nakonec to dopadlo tak, že vlastně vůbec nevím, zda jsem nějaký dobrý skutek udělal. Někde uvnitř cítím, že tohle selhání, tak úplně selháním není, jelikož prakticky každý den jsem buď na čerpací stanici, v obchodně, nebo restauraci, kdy je mým pravidlem člověku, který mě obsluhuje udělat lepší den mým úsměvem, opravdu vřelým poděkováním a také jim vždy upřímně popřeji krásný zbytek dne. Člověk se pak někdy diví, že je obsluha vlastně celkem zaskočena, jelikož se jí tohoto drobného skutku nedostává. V mých přísných pravidlech, kdy jsem si tuto cestu vybral proto, že chci udělat něco navíc zapisuji FAIL!
„Když máme sny, tak máme i motivaci.“
Jak to aktuálně vidím?
Jak se tedy nyní cítím? Unaveně, motivovaně, hrdě, sebevědomě a připraven na poslední část.
Již v první třetině mé výzvy jsem řešil jako největší problém, jak omezit fyzický výkon a nahradit jej lehčí fyzickou aktivitou. Tento problém se mi stále nedaří dořešit a aktivitu často doháním silově. Aktuálně jsou dny kdy využívám jógy, nebo jen kardia v podání shadow figtu. Bohužel ač mi hlava říká, že jóga je pro mě skvělá, tak tělo zase naznačuje něco jiného. Stále mě trápí rameno, cítím, že by opravdu potřebovalo oddych a fotbalové tréninky či zápasy zase přinaší velkou fyzickou únavu a napětí ve spodní části těla. Stále se tedy potýkám z fyzickou únavou, nyní to však již nevzdám. Jelikož když máme sen, tak máme i motivaci. A mou motivací, s kterou jsem do výzvy šel, bylo vybudovat se v ještě lepší já. Tento proces jde splnit však pouze přes vystoupení z komfortní zóny a to se mi opravdu daří. Zároveň cítím i mentální odolnost, která mi v posledních dnes sílila v důsledku meditací, otužování a plánování a dobře mě ji testuje nově příchozí situace na Ukrajině.
Závěrem
Tato kavalírská cesta je cesta, která nás má zocelit. Je to cesta, kde člověk může sáhnout na hranice svých limitů a naučit se plně využívat svůj potenciál. Zároveň je to cesta, která nás učí být dobrým člověkem a v kontextu posledních dní je to za mě ta nejdůležitější věc. Nemusíme být těmi nejlépe vypadajícími lidmi, nemusíme uběhnout maraton, nemusíme být poustevníky, ale na čem záleží, tak je to, jestli jsme dobrými lidmi.
A myslím si, že válka na Ukrajině poznamenává právě a především ty dobré lidi a nemyslím tím jen Ukrajince, myslím tím i některé Rusy. Jelikož v každém zákoutí našeho světa existují dobří lidé, ale i lidé, kteří jsou k ostatním více lhostejní. Nyní je však otázkou, která strana bude nakonec v přesile. A já zatím stále věřím, že zvítězí dobro. A jelikož je to i jedna z výzev, tak věřím, že menší či větší dobro nyní může dle svých možností udělat každý z nás.
JAK? Například vymyslet jakoukoliv formu pomoci, pro děti a ženy, které jsou přímo postiženy válečným konfliktem. Možností je více. Organizací, které tuto pomoc pořádají je taky hodně, stačí se jen rozhodnout.
Chceš se o mé cestě dozvědět ještě více?
Svou cestu dokumentuji i na své instagramu, kde můžeš ve stories vidět podněty, kterých jsem si na své cestě povšiml a zároveň zde i svou cestu sdílím. Můj instagram profil zde: Limithacker
Tak jo, to je pro dnešek vše a brzy se s vámi zase podělím o své poznatky a o svůj posun. Budu rád, když mě budete držet palce, abych znovu v některé z výzev neselhal, ale hlavně budu rád, když si nějakou podobnou výzvu uzavřete sami s sebou i VY!
Nejnovější komentáře